Ještě teď si dokonale vzpomínám na okamžik, kdy jsem se s tehdejším přítelem stěhovala do Olomouce , kam jsme se oba dostali na vysokou. Tenkrát nás vezl můj taťka a když jsme z auta vystěhovali všech těch milion věcí a táta se už připravoval k odjezdu, najednou se mi chtělo šíleně brečet.. sama jsem nevěděla proč.. Nepřestěhovala jsem se přece na konec světa, jen pár desítek kilometrů, ale ten pocit, že končí něco, na co jsem byla zvyklá a měla tolik ráda, byl asi nad mé síly.. Každopádně jsem si Olomouc stihla okamžitě zamilovat a i přes pár perných chvil, které jsem na škole zažila, jsem nikdy ani na chvíli nelitovala, jaký obor a kde jsem se rozhodla studovat, protože vím, že je velkým štěstím, když může člověk studovat něco, co jej baví a tudíž i naplňuje. Vlastně to bylo v prváku na vysoké, kdy jsem se rozhodla k založení blogu a tak budu mít svoje vysokoškolské léta vždycky tak nějak spojené i s blogováním. Ale to není to jediné, co mi roky v Olomouci daly.. jako ...