Fashion Lady An

Nenechte se mýlit výrazem! - ta zima mě totiž už vážně nebaví :D.. pořád vyrážet ven jen v botách, které nepromoknou, v zimní bundě..a výměnou za ukázání toho, co je pod ní, získáte třeba super angínu nebo třeba ztratíte hlas, jako já.. No, těžký život blogerů, že jo :D.. ale co mě na rozdíl od zimy pořád baví, jsou asymetrické topy , teda nejen topy.. jen za poslední dva týdny mi v šatníku přibyly hned dvě šikmo střižené trička, včera jsem na Vinted ulovila mé vysněné šaty z H&M, které byly všude beznadějně vyprodané snad první den, kdy šly do prodeje (luxusní šaty za 250,- chceme prostě všechny, já vím :D..) a které jsem tak sháněla dokonce i ve Vídni :D.. Ale to jsem zase trošku odbočila, takže zpátky k dnešnímu outfitu - protože v tom můžete vidět vlastně můj úplně první asymetrický top, který jsem si původně ani nechtěla koupit, jen jsem v obchodě zaháněla nudu zkoušením, než si vše vyzkouší mamka :D.

Řasy až do nebe jsou snem snad každé z nás a i když některé řasenky umí téměř divy, nikdy se nevyrovnají efektu, když si řasy skutečně prodloužíte. Ať už jen na danou příležitost, nebo natrvalo, což je poslední dobou čím dál oblíbenější. Já si na své řasy stěžovat nemůžu, už od malička je mám dlouhé a relativně husté, ale jak jsem již psala - umělé jsou prostě výraznější, dramatičtější a tak si bez nich například plesový look zkrátka neumím představit. Pokaždé, když si pak řasy odlepuju, říkám si, jaké by asi bylo mít takové vějíře i na běžné nošení (smekám všem, které mají trpělivost a nervy si řasy lepit třeba na denní nošení, neskutečně vám tuhle vůli závidím! :D) . A i když jsem už několikrát uvažovala o tom, že si řasy nechám prodloužit, nakonec pokaždé zvítězilo pohodlní, protože miluju, když si večer ve sprše namydlím celou pusu a po líčení není ani památky. Představa, že tohle udělám i s prodlouženými řasami.. možná by mi při velkém štěstí vydržely i týden! :D ...

Nečekala bych, že to někdy povím, protože za a) s odchodem zimy na mě přichází nejen jaro, ale také alergie, že moje oči občas sotva rozeznáte od Angoráka :D, a za b) i když se nebojím krys a všemožné havěti, neskutečně se bojím včel, a jelikož se na jaře začínají objevovat, pravidelně mě od této doby taky prohání :D..  Přesto, že se tak na jaro běžně moc netěším a užívám si brouzdání ve sněhu (poslední roky spíš v břečce, já vím :D) a uctívám vánoční stromeček jak nejdéle to jde (letos jsem si ho chtěla uhlídat až do 4. března - tedy do svých narozenin, abychom jakože vyměnili událost za událost :D, ale včera se zázračně ztratil, tak jsem svoje přání asi formulovala špatně!? - Když může mít stromeček po celý rok Leoš Mareš, tak proč ne my, že jo?! :D) , letos té zimy bylo už zkrátka nějak moc ! A tak už mi začínají chybět moje milované kozačky nad kolena , vrstvení kousků v outfitu (teď sice taky vrstvím, ale tuším, že termoprádlo a na něm svetr není outfit hodný blogu ...

Když jsem v tomhle outfitu nakráčela před přítele s tím, že už jsem hotová a můžeme teda vyrazit do toho kina . Chvilku se na mě nevěřícně díval a pak pronesl "je zima.. a ty máš kraťasy!?" Následovala několikaminutová přednáška (moje :D) o tom, že tahle se to prostě nosí a že se vlastně není čemu divit, že se člověk nedočká pochopení za koženkové kraťásky v zimě, když se na vás lidi dívají, jakoby jste byli na útěku z psychiatrické léčebny třeba jen proto, že máte na hlavě klobouk a za 1.) nejste babička nad 60, které by to prošlo a za 2.) zároveň nikde v blízkosti neprobíhá třeba nějaká kovbojská akce :D..

Za poslední dny mi neustále chodí zpětné vazby na mou účast v castingových kolech České Miss 2017 . A mě nepřestává překvapovat, že mi zprávy přichází i přesto, že jsem do semifinále nepostoupila a moje účast v soutěži je tak, alespoň pro tento rok :D, u konce :). I když se našlo pár jedinců (a nebo to byl všechno jeden jedinec? :D) , kterým jsem stála za to, aby si vytvořili falešný profil a mohli mi napsat něco ošklivého, 99% zpráv je moc milých a i když mě tak nečeká hvězdná missí kariéra a měla bych být vlastně smutná, nejsem smutná ani trochu.. je tomu právě naopak - jsem dojatá, dojatá z toho, že dobří lidé ještě existují , že dokážeme přát štěstí a podporovat někoho, koho vlastně ani osobně neznáme a celkově, že na světě je toho dobra vážně mnohem víc, než na první pohled může vypadat :).