My day ♥

Ještě teď si dokonale vzpomínám na okamžik, kdy jsem se s tehdejším přítelem stěhovala do Olomouce, kam jsme se oba dostali na vysokou. Tenkrát nás vezl můj taťka a když jsme z auta vystěhovali všech těch milion věcí a táta se už připravoval k odjezdu, najednou se mi chtělo šíleně brečet.. sama jsem nevěděla proč.. Nepřestěhovala jsem se přece na konec světa, jen pár desítek kilometrů, ale ten pocit, že končí něco, na co jsem byla zvyklá a měla tolik ráda, byl asi nad mé síly.. Každopádně jsem si Olomouc stihla okamžitě zamilovat a i přes pár perných chvil, které jsem na škole zažila, jsem nikdy ani na chvíli nelitovala, jaký obor a kde jsem se rozhodla studovat, protože vím, že je velkým štěstím, když může člověk studovat něco, co jej baví a tudíž i naplňuje.

Vlastně to bylo v prváku na vysoké, kdy jsem se rozhodla k založení blogu a tak budu mít svoje vysokoškolské léta vždycky tak nějak spojené i s blogováním. Ale to není to jediné, co mi roky v Olomouci daly.. jako správný student musím zmínit vědomosti, protože kvůli těm jsem tam vlastně šla, že jo? :D A i když na hodně věcí, které mě škola naučila určitě zapomenu, rozhodně nezapomenu na lidi, které jsem v Olomouci poznala - Šárku, kterou jsem znala sice už z gymplu, ale dohromady nás dala až Olomouc.. Dominičku, se kterou jsme se původně poznaly vlastně pracovně (blogově :D), ale zamilovala jsem si ji natolik, že jsme se v závěru musely vidět několikrát týdně :D (a která mi teď mimochodem sakra chybí! ♥) V Olomouci jsem také obnovila vztahy staronové, když jsme se začaly opět kamarádit s Andrejkou, aby se za nějaký čas naše cesty zase rozešly.. což mě mrzí, protože přes všechno zlé, co se občas uděje, máme některé lidi pořád stejně rádi.. a když už jsem u toho výčtu svých "olomouckých přátelství", pak nesmím zapomenout taky na Áďu, se kterou jsme se paradoxně skamarádily až na konci posledního ročníku a díky které nakupuju v Tally Weijl častěji, než je zdrávo! :D

A protože vztahy nejen navazujeme, ale také občas končí, z Olomouce jsem "se vrátila" už bez přítele. Často se mě na to ptáte, ptáte se na důvody rozchodu, nového přítele.. S bývalým přítelem jsme zůstali přáteli, respektujeme se a já mu do budoucna přeju jen to nejlepší! :)) A nový přítel? Občas nám do života vstoupí někdo koho máme rádi, ale s kým z nějakých důvodů nemůžeme být i když bychom chtěli.. a tak je potřeba to nechat na osudu.. nechat věci prostě plynout.. ono už to nějak dopadne! Navíc, jak říkala Carrie "Maybe some women aren't meant to be tamed. Maybe they just need to run free until they find someone just as wild to run with them.." ♥

Takže co mě škola naučila? Jednoznačně samostatnosti, protože být alespoň na pár let z domu a občas být na všechno sama je sakra dobrou lekcí do života! Člověk si uvědomí, na čem opravdu záleží, komu se oplatí věnovat svůj čas, když jej má málo.. a taky jsem se naučila, že není na škodu občas překonat sebe samu, když jsem se dala na Tabatu, kterou jsem si později neuvěřitelně zamilovala a která mi teď chybí! Olomouc je skvělá, plná úžasných kaváren, které ze mě udělaly trochu kavárnového flákače :D, ale taky plná příležitostí, protože jsem v ní zažila věci, o kterých se mi nikdy ani nesnilo! :)

Když jsem tak jela na "svůj poslední olomoucký den", na jednu stranu jsem se neuvěřitelně těšila, protože po letech dřiny jsem se konečně dočkala svého vytouženého titulu! :D Na stranu druhou jsem ale byla smutná, protože mi bylo jasné, že tímto dnem končí další z mých životních etap a tak je zase jen na mně, jak s životem naložím dál..

Svoje promoce jsem měla vlastně vysněné už dlouho a jsem hrozně vděčná celé své úžasné rodině, že mi můj sen splnili do posledního puntíku ♥ (ke stoprocentnímu štěstí chyběla snad už jen výhra Zlína, protože promoce jsme netradičně zakončili právě na hokeji! :D). Šaty na promoce jsem ulovila úplnou náhodou, když jsme si s kamarádkou chtěly zkrátit čekání na oběd návštěvou secondhandu.. musím se pousmát, když si vybavím, kolik šatů musím občas vyzkoušet, aby mi nějaké sedly.. tyhle byly jediné, v mé oblíbené růžové a hned mi padly jako ulité.. a pak že osud neexistuje! :D :)) A když už máte perfektní šaty, byla by škoda nedotáhnout taky líčení! Kdo mě zná, ví, jak náročná a kritická umím být, co se líčení týká :D a protože jsem věděla, že náhoda je potvora, svěřila jsem se ten den raději do rukou profesionálky - líčila mě kamarádka Dášenka (kontakt tady), snad nejlepší vizážistka na světě a říkám vám, že pokud budu jednou zatraceně bohatá, ona bude to první, to si chci pořídit, abych mohla být denně za kočku! :D ♥

Na promoce jsem dorazila s pár minutovým zpožděním, kdy jsem tak nestihla nic natrénovat a kamarádka mě jen v rychlosti zasvětila větou "Dělej to, co ti před tebou a pak řekni SLIBUJI." :D Samotný promoční akt jsem tedy zvládla, stejně jako "promenádu" na jehlách v tom obrovském hábitu.. protože pokud se stydíte před větším počtem lidí, do toho máte ještě podpatky a jako bonus outfit, který se vám motá pod nohy s každým krokem, je to vážně pecka! :D Hrozně jsem se těšila na chvíli, kdy "tak americky" vyhodíme čepice, ale protože mají jiný tvar, než ty, které znám z filmů, nakonec to takový odvaz zase nebyl a tak doufám, že další titul, který mě čeká (snad :D), už bude s kvalitnější čepicí! :D A rozhodně chci za těch pár let opět kytici z Le Bouqet, protože větší nádheru jsem už dlouho neviděla ♥.. I po více než týdnu jsou růžičky pořád stejně krásné a pokud by se našel muž, který by mě chtěl těmito krabičkami zásobovat, rozhodně se tomu nebráním! :D

Doufám, že se vám fotky líbí, že jsem vás tímto maxičlánkem neunudila a také bych chtěla poděkovat všem, díky kterým byly nejen promoce, ale vlastně celé moje olomoucké roky přesně takové, jaké byly - DOKONALÉ! ♥