Minulý pátek jsem vyrážela do práce s náladou na bodu mrazu (hoodně diplomaticky řečeno😁), samozřejmě jsem nestíhala, takže jsem si v garážích vybrala místo nejbližší východu, abych hned po zaparkování zjistila, že bylo volné jen proto, že je tak malé, že sotva otevřete dveře (mít o pár kilo víc (nebo prsa😂), neprotáhla bych se) a já s sebou zrovna táhla balík do zásilkovny. Velikostně samozřejmě takový, že tou volnou škvírou ve dveřích neprošel.. zkrátka začátek dne jak malovaný 😅.. Rezignovala jsem na to, že nestihnu dorazit do práce v čase, který jsem si naplánovala a otráveně jsem se vydala balíček odeslat. Když mám špatnou náladu, automaticky se dívám do země, snažím se nenavazovat oční konktakt a celkově se vždycky naplno projeví moje “introvertní já”😁. Jenomže pán v zásilkovně, do které běžně chodím, je neskutečně milý, usměvavý, ukecaný.. a tak mi to nedalo a když se snažil mile konverzovat, spolupracovala jsem. Nakonec jsem prohodila, že jsem u nich asi dlouho nebyla, pr