Kdyby mi, ještě před pár lety, někdo řekl, že budu nosit šaty a sukně, které budou delší, než nad kolena.. asi bych mu nevěřila. Už vůbec bych pak nevěřila tomu, že budu nosit midi sukně a ještě k tomu na běžné nošení😁.. Krátké sukně jsem měla vždycky spojené s “mládím”, takže buď je to tím, že tomu mému už odzvonilo🤔😂 a nebo jsem do dlouhých naopak potřebovala dospět.. pravdou ale je, že je úplně jedno, jakou má sukně délku, jaké je značky, jestli byla drahá nebo stála pár korun - výsledný outfit nakonec stejně dělá to, jestli se v dané věci cítíte dobře.. nehledě na trendy, nehledě na to, co nosí všichni ostatní. Takže jsem se naučila, že i ty největší módní výstřelky nepotřebuju, pokud se nehodí k mému typu postavy, neladí k většině mého šatníku, takže bych je vlastně moc nevynosila a především je úplně jedno, jak moc trendy jsou, když se v nich zkrátka necítím, jako že “to je ono!” A tak jsem se nakonec i já dostala do bodu, kdy cítím, že pro mě dlouhá sukně to “ono” je!😁🏆 K
Když jsem před téměř šesti lety psala svůj poslední článek na blog, vlastně jsem tehdy ani netušila, že bude na tak dlouhou dobu článkem posledním.. konec blogu jsem neplánovala, jen mě blogování najednou přestalo naplňovat. Měla jsem pocit, že on-line svět je přesycený, nebavilo mě, že na instagramu je pomalu více reklamy, než "fotek ze života" a zároveň začala videa jednoznačně převažovat nad textovými příspěvky.. což mi také nesedělo, protože nepatřím k těm, kteří by měli stále na uších sluchátka, takže si je s sebou většinou zapomínám vzít a pak zjišťuju, že například vtipná videa zase tak vtipná nejsou, když k nim nemáte zvuk.. :D Moje blogerské začátky sahají hodně do minulosti, protože první blog jsem měla snad ve dvanácti (k hodnotě obsahu se netřeba vyjadřovat :D), Fashion Lady An jsem pak založila v posledním ročníku na gymplu a prožila s ním v podstatě celou vysokou. Blogování jsem vždycky brala především jako formu odreagování, zábavy, možnost sdílet svoji zálibu