Fashion Lady An

Nemám ráda rozhodování – všeho druhu! Ať už jde o životní otázky typu, jestli si tentokrát dám v restauraci opět těstoviny nebo třeba lososa.. anebo rozhodování, v jaké barvě si pořídit šaty na léto . Za ideální stav tak považuju situaci, kdy někdo rozhodně za mě, protože když se tak stane, rázem mám milion argumentů k tomu, že jeho výběr byl správný, že jsem vlastně souhlasila stejně a bla bla :D.. a to je i případ těchto náušnic ! Chodila jsem se na ně do H&M dívat neskutečně dlouho, ale pokaždé, když jsem stála přes stojanem a viděla, v kolika barvách a provedeních se dělají, raději jsem nakonec odešla.. protože mi bylo jasné, že pokud vezmu modré, už po cestě domů si budu říkat, že víc se ke mně hodí smaragdové.. a nebo jsem měla vzít radši neutrální zlaté? Ono se marně neříká, že my ženy většinou ani samy nevíme, co vlastně chceme ! :D

Když trávíte 80% svého času v outfitech na slušňáka, zákonitě musíte dostat chuť taky na pořádnou divočinu! Teda alespoň já to tak mám.. a dnešní outfit je toho jasným důkazem! :D Když jsem totiž narazila na tuhle bundu, ani na chvilku mě nenapadlo, že na oversize kousky vlastně moc nejsem (dá se za oversize vlastně považovat věc, do které se s přehledem vejdete i dvakrát? :D) , že v ní vyrazím asi tak často, jako v typicky vánočním svetru se sobem, který má většina z nás na dně šatníku :D, ani jsem neřešila, že bych radši zainvestovala do něčeho nadčasového.. Ale když se nad tím zamyslím, Mickey Mouse je vlastně nadčasovější, než by se na první pohled mohlo zdát, jelikož už od nepaměti zdobí oblečení všeho druhu a především všech věkových kategorií.. Takže vlastně bod pro mě! :D

Kolikrát se vám nebo třeba vašim přátelům v kavárně stalo, že jste si dali jiný dezert, než na jaký jste měli chuť? Čistě jen proto, že bude vypadat lépe na instagramu.. Kolikrát jste si samy sobě koupily květiny, abyste si je s komentářem "ode mě pro mě" mohly vyfotit? :) Lidé investují spoustu energie do toho, aby něco dokazovali ostatním.. a pravá podstata - cítit se šťastným ne na pohled, ale skutečně, jim občas úplně uniká.. A to je špatně. Dřív jsem to měla stejně.. Holt vždycky víc lajků ulovíte na nový outfit, než na knížku, kterou právě čtete (pokud se nejedná o trhák, který právě patří mezi bestselery a fotit si jej je vlastně módní záležitostí nehledě na to, jestli jste danou knížku někdy vůbec otevřeli, natož četli :D).. Poslední dobou jsem v jednom kole a tím si také víc vážím volného času, který mám.. Snažím se jej investovat do toho, co mě opravdu naplňuje a stejně je tomu i s věcmi, které si pořizuji. Nejednou jsem se, ať už přímo v obchodech nebo v nej...

Celý život jsem si přála šatnu .. a když ji konečně mám, mou největší zálibou se stalo ne ji plnit, ale naopak se věcí v co největším množství zbavovat. Zjistila jsem totiž, že větší radost než skříně narvané k prasknutí mi udělá, když cokoli ze skříně můžu vzít bez váhání na sebe namísto přehrabování kopy věcí, u nichž mi už nesedí střih, omrzela se mi barva nebo je to věc, kterou jsem na sobě sice ještě nikdy neměla, ale "jednou by se přece mohla hodit" :D..

Ještě si moc dobře vzpomínám na svoje první žehlení vlasů - bylo mi tehdy čtrnáct, chystali mě na focení a paní kadeřnici napadlo, že by nebylo od věci mít půlku fotek s mojí přirozenou divokou hřívou a zbytek rovný. Jasně, o existenci žehliček na vlasy jsem věděla, ale i když i mně samotné cukají koutky, když tuhle větu píšu - byla zkrátka jiná doba . Holky ze základky tehdy vypadaly opravdu jako holky ze základky :D, žehlička na vlasy pro mě byla něčím jako "věcí pro dospělé" .. a já měla najednou možnost vypadat jako nejrůznější herečky a zpěvačky, které jsem celé ty roky zasněně sledovala a záviděla jim vlasy rovné jako hřebíky. A kdybyste viděli, kolik dalo mamce námahy, aby mě přemluvila, že rovné-nerovné, i tyhle vlasy prostě umýt musím! :D Svoje vlnité vlasy mám ráda, nebo jsem se s nimi, za ty roky, jen naučila žít.. těžko říct :D.. Faktem ale je, že po letech žehlení se cítím nejpřirozeněji právě s vlasy vyžehlenými a nutno dodat, že i lidé, kteří mě znají...

Když jsem před pár dny oznámila svůj velký blogerský návrat (zveličování byla vždycky moje parketa, jen tak mimochodem.. :D) , ani ve snu by mě nenapadlo, kolika reakcí se dočkám. Vlastně jsem si říkala, že většina z vás si určitě ani nevšimne, že jsem se na nějakou dobu ztratila z očí, ale opak je pravdou..Tolik vzkazů, e-mailů..vážně jsem mě dojali! Neskutečně si veškeré vaší přízně vážím a slibuju, že udělám, co bude v mých silách, aby se tady módní inspirace objevovaly minimálně v takové míře, jako tomu bývalo! :) A teď už hurá na dnešní post ♥..

Moje drahé čtenářky.. čtenáři.. po delší blogerské odmlce jsem zpátky, abych vám popřála vše nejlepší do nového roku (lepší pozdě, než-li nikdy, znáte to.. ;D) ! Hlavně zdraví (protože bez něj bychom si nemohli užít ani ty euromiliony, o jejichž výhře většina z nás, v čele s mým drahým mužem :D, tolik sní..) , štěstí a samozřejmě také lásku , ať má jakoukoli formu!  zdroj: we♥it Je už nepsaným pravidlem, že s koncem roku a příchodem nového nejen blogeři (i když Ti především :D) , ale i spousta "obyčejných smrtelníků" ve virtuálním světě bilancují nad tím, co jim předchozí rok dal, vzal a celkově vypichují důležité momenty svého života. Já jsem naopak téhle rekapitulaci nikdy moc nefandila.. ne proto, že bych ji snad ráda nečetla u ostatních - právě naopak.. jen si zkrátka myslím, že co se stalo, stalo se, buďme vděční za každý jeden den v našem životě, těšme se na budoucnost, ale především - si užívejme všeho  teď a tady ! Před pár dny za mnou přišel taťk...