foto: Alena Horňáková
Vyrostla jsem na soutěžích krásy, které jsem pokaždé doslova hltala, ale vlastně nikdy jsem neuvažovala nad tím, že bych jednou sama do nějaké šla.. Tedy až do určité chvíle, kdy mě víc než z pohledu pozorovatele, začalo lákat je zažít na vlastní kůži. Naši mě podporovali - ne stylem rodičů, kteří si prostřednictvím dětí kompenzují své vlastní nedosažené cíle, ale jako rodiče, kteří za vámi stojí, ať už chcete být módní návrhář, modelka, právník nebo cokoli, co vás, většinou z dětské nerozvážnosti a ještě s malým pudem sebezáchovy, zrovna napadne :D. Podporovali mě ale vždy v mezích zdravého rozumu, takže mi kladli na srdce, že nejde jen o to, co má člověk na hlavě, ale především, co má v ní a taky mě naučili, že každý neúspěch je vlastně jen odrazovým můstkem k tomu, abychom si jednou uvědomili, že máme to, o čem jsme kdysi jen snili :).
zdroj obrázku: we♥it
A tak jsem už poměrně malá vyzkoušela první soutěž krásy - Miss Poupě, která mi sice nevyšla (když nad tím tak přemýšlím, tak možná právě proto, že jsem jako volnou disciplínu zvolila zpěv :D), což jsem rozhodně neoplakala, ale spíše si hrozně užila už tu samotnou možnost - být její součástí. Možná jsem to nějak podvědomě vzala jako zkušenost, která přece nikdy nemůže být na škodu a když mi naši i po letech, směrem k soutěžím krásy říkají, že nějakou vyhrát je bez nadité peněženky nemožné, nikdy mě tím neodradili, možná právě naopak.. nevím, jestli za to může studium práv, které moje myšlení vede směrem, že spravedlnost prostě být musí :D, současně nepopírám, že nejsem tak naivní, abych věřila, že peníze na soutěže (a teď rozhodně nemyslím, jen soutěže krásy) nemají vliv, jen prostě věřím, že svět ve své podstatě nakonec spravedlivý bude a tak bez ohledu na peníze svoji šanci nakonec dostaneme všichni a pak už záleží jen na vytrvalosti, pokoře, píli, zdravé důvěře v sebe sami.. podtženo sečteno - kdyby to bylo jednoduché, dělal by to každý! :)
Velká pro "mini miss" a naopak moc mladá na tu opravdickou, jsem se tak před lety vrhla alespoň na focení, kterým jsem si občas okořenila obyčejný studentský život, abych před třemi lety skončila na castingu jedné prestižní modelingové agentury, která mě sama oslovila a já tak najednou trávila dny cvičením, opalováním a nemohla se dočkat dne D, tedy osobní schůzky. Když jsem na ni přes půl republiky dorazila, nafotila zkušební fotky.. bylo mi řečeno, že mám zajímavý obličej a pokud dostanu váhu alespoň na 48 kg, nemáme se o čem bavit a hurá do světa. Tehdy jsem při své výšce 173 cm měla váhu 52 kg (stejnou jako v deváté třídě a taky stejnou, jako teď, při studiu Ing. :D).. a taky dvě možnosti - začít se trápit tím, jak "tlustá" jsem a začít hladovět a víc cvičit nebo vzít rozum do hrsti a uvědomit si, na čem v životě skutečně záleží - tedy na zdraví. Ještě ten večer jsem agentuře napsala e-mail, ve kterém jsem poděkovala za jejich čas a řekla si, že raději najdu agenturu, která bude sice asi méně prestižní, ale nebude z holek dělat anorektičky. Kdo cvičení a formování těla jako takovému alespoň trošku rozumí, mi totiž dá určitě za pravdu, že číslo na váze naši ne/dokonalou postavu nedělá a proto mě zaráží, že v již zmiňované agentuře vycházeli jen a pouze z něj..
Když x let pořádně nevidíte spolužáka ze základní školy (se stejným příjmením :D), abyste se pak potkali na semifinále LB :D..
Jenomže pravdou bylo, že spíše než hledání nové agentury mi tenhle svět přišel hrozně povrchní, nesmyslný, už jsem nechtěla být jeho součástí, jak jsem si původně vysnila a najednou mě daleko víc naplňovalo studium práv, ve kterém jsem viděla budoucnost, smysl, nebylo limitované věkem a víceméně každá snaha a úspěch mě jen utvrzoval v tom, že jsem se tehdy mezi modelingem a školou rozhodla správně.
Jenomže jak plynuly roky, tak se pomalu ale jistě zase připomnělo moje okouzlení soutěžemi krásy.. a tak jsem si letos vyzkoušela semifinále Miss Press, aby jen o pár měsíců později následovalo také semifinále Look Bella. Možná jsem potřebovala čas (nebo sebevědomí), abych měla odvahu si začít plnit své sny a možná jsem taky po svém boku jen potřebovala pořádného muže, o kterého se budu moct opřít a který mě bude podporovat, aby mé sny neležely jen na mě, ale bude mi jejich splnění z celého srdce přát a taky mě ze všech sil podporovat. Tím Ti, lásko, patří můj velký dík ♥.
O soutěžích krásy toho bylo napsáno neskutečné množství - od článků, kde neví co vychválit dřív, až po ty, kde je naopak špatně úplně všechno :D, ale je pravda, že (alespoň pro mě), byly vždycky nejzajímavější právě zkušenosti slečen, které si soutěží prošly, ať už jako vítězky nebo "poražené"..
Já jsem, při své poslední zkušenosti, až na finále nedosáhla, což mě ale rozhodně nestaví do role, kdy bych Look Belle chtěla něco vyčítat.. Celý semifinálový den byl přesně takový, jaký jsem si, už jako malá, představovala.. A když po náročných hodinách nacvičování, zkouškách šatů a odreagování na bowlingu, následoval semifinálový večer, všechny jsem byly jako princezny. Což je samozřejmě z velké části zásluha pana Svozílka, který nám na přehlídku přivezl tak krásné svatební a plesové šaty, že když se mezi nás začaly rozdělovat, skoro to vypadalo, že boj o ně spustí první spory :D..
Kromě nádherných šatů jsme pak předváděly také plavky Relleciga, kdy ani teď nepřestávám být vděčná za to, že mi byly přiděleny takové, které mi opravdu seděly a moc se mi líbily (dokonce jsem si je po návratu chtěla koupit, ale to, že je zima a vlastním asi dvanáctery další, mě pak zklidnilo :D), na rozdíl od některých slečen, které by daly cokoli za to, si moct vybrat samy a střih rozhodně vhodnější jejich typu postavy.
Po dvou, již zmiňovaných přehlídkách, pak následovala ještě jedna, rozhodně "víc free", kdy jsme předváděly kamínkové tenisky značky Shoozers.. a kdo mě zná a ví, že kamínkama mám doma polepeno vše, co jen polepit jde, určitě je vám jasné, že jsem se těch botů po promenádě vzdávala fakt těžko! :D
A jaké byly ostatní soutěžící? - krásné vzhledem, o povaze nebo spíše o vystupování by se pak dalo debatovat :D.. Stejně jako všude, i tady se našly slečny, které "si došly pro korunku", "ví, že mají finále jisté" a celkově dávaly ostatním najevo svoji povýšenost.. Ale stejně tak jsem se seznámila i s takovými, které ke svému štěstí být tady a teď přistupovaly s pokorou, měly i jiné cíle než jen obrážet modelingové soutěže protože jim to třeba vůbec nejde ve škole a do práce se jim nechce.. a celkově jsem poznala pár super holek, které mi byly moc sympatické a výhru jsem jim z celého srdce přála! :) - že vyhrála krásná Helenka, která byla shodou okolností mou spolubydlící a právě jednou z těch pokorných a neskutečně milých slečen, považuju za spravedlnost se vším všudy! :))
Co říct závěrem? Vždy bychom měli věřit tomu, že to nejlepší nás teprve čeká a když jsem, zrovna před pár týdny, zkoumala koncept nové České Miss 2017, jsem moc zvědavá, jakým směrem se bude vyvíjet! Českou Miss jsem vždy považovala za nejprestižnější soutěž krásy a myslím tedy, že by se nemělo zapomínat ani na to, že jen slečny, které mají něco v hlavě, dokáží pak dále vhodně reprezentovat.. tak uvidíme, jak bude vypadat finálová desítka! A již zmiňovaný nový koncept soutěže? Znamená třeba to, že mě svými hlasy můžete poslat přímo do semifinále. Tak pokud se vám líbím a chtěli byste mě vidět třeba až ve finále, můžete mě podpořit pod odkazem zde.
Děkuji, že jste článek dočetli až do konce a současně děkuji také za vaši podporu, která je na mém "missáckém profilu" prostě boží, vy jste boží! Děkuji ♥.
fototeportáž se semifinále Look Bella 2016: Tomáš Michna
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za každý komentář ♥