Sundown ♥

Miluju západ slunce.. a pak taky bezmezně miluju svého úžasného muže! - a když se tyhle dvě lásky spojí, vzniknou fotky, jaké najdete právě v dnešním článku. Protože víte co? Pokaždé, když se na toho svého blonďáčka dívám, nemůžu se zbavit spokojeného výrazu a zároveň jsem zas a znova neskutečně vděčná, že se můj princ na bílém koni fakt objevil a kromě toho, že jsem do něj blázen, vypadá taky úplně přesně jako princové, které jsem malovala už jako malá! :D

Musím se přiznat, že dnešní fotky nejsem zrovna nejnovější, měsíc budou mít určitě.. a i když se mi moc líbí, vznikly v době, kdy bylo snad pořád krásně, takže se fotilo jak na běžicím páse, fotky jsem pak rychle stahovala do počítače, abych na paměťovce udělala místo.. až jsem na ně nakonec málem zapomněla.. Jenomže včera jsem měla po dlouhé době konečně volnější den, tak jsem se dala do úklidu (jak mého růžového doupěte, tak toho virtuálního úklidu :D) a při té příležitosti jsem objevila (mimo jiné :D) právě tyhle fotky.. a taky hromadu citátů, ať už až po uši zamilovaných nebo těch ve stylu "budu nová Bridget Jones" :D.. A v hlavě mi uvízl konkrétně tady ten..

Kolikrát se vám v životě stalo, že jste si něco moc přáli a nakonec byli zklamaní, že se to nesplnilo? Kolikrát jste si nabili čumák a kolikrát se z toho skutečně poučili? Nevím, jestli je to tím, co nás v životě potká nebo "jen" tím, že prostě stárneme, ale faktem je, že ať nás v životě potká cokoli, dřív nebo později dostaneme vysvětlení, proč tomu tak bylo a nakonec i sami uznáme, že to bylo to nejlepší, co se mohlo stát! Vyhazov ze školy, změna práce, špatní muži.. Všechno nás směřuje, kam má a tak vždycky říkám, že některým pitomcům, které jsem v životě potkala vlastně vděčím za to, že mi ukázali, jak špatní lidé umí být a zároveň, jak moc velké štěstí mám, že mám teď po svém boku tak úžasného muže a o to víc si jej vážím :).

A z oufitového článku se pomalu stává vyznání lásky, takže si to nechám na doma a konečně se přesunu k tématu! :D Mému drahému tímto děkuji za krásné fotky a doufám, že do jara jich zvládneme ještě hodně, protože co se počasí týká, na focení přestává být světlo a na moje tělo naopak začíná být moc velká zima :D.. Ale jak jsem už říkala, tenhle outfit je ještě z dob babího léta, bylo tehdy opravdu krásně a navíc jsme vyráželi jen do kina, takže žádné extra zachumlání nebylo třeba :). Víte, jak vždycky říkám, že áčkové střihy šatů/ sukní moc nemusím? Tak si za tím stojím (nenechte se mýlit dnešním ani minulým outfit postem! :D), pravdou ale je, že na fotkách vypadají nesrovnatelně líp právě střihy "rozevláté" a tak občas prostě neodolám :D:)).

Zbytek outfitu už pak dobře znáte, teda s výjimkou botek, protože když jsem před podzimem třídila boty, aby mohly ty "nevyužívané" skončit na Vinted, s botníkem jsem zatočila natolik, že mi zbyly jen jedny kotníkové boty.. a to je na fashion blogera fakt málo! :D Takže jsem, čistě z "nemám co na sobě" :D, obohatila svůj botník o tyhle krásky se střapečkama, které teď skoro nesundávám a jen čekám, kdy mě od podpatků zase odnaučí nějaký "zvednutý" chodník :D.

A v čem do ulic vyrážíte vy? Ještě občas vytáhnete sukýnku nebo jste už zachumlané od hlavy až k patě? :)

šaty Atmosphere, bunda Bershka, řetízek, náramek a náušnice - dárek od přítele, hodinky Rosefield - Woodies, kabelka Guess - Destore, botky Časnaboty