Londýn 2016 ♥

Na přípravu článku z Londýna jsem se hrozně těšila, ale protože všechno šíleně okecávám a fotek není také zrovna nejmíň, bylo mi jasné, že to nebude záležitost na pár minut :D.. a tak jsem to stále odkládala a odkládala, až jsem si řekla, že pokud se do toho nepustím hned, pomalu si ani nebudu pamatovat, kde jsem vlastně byla :D.. Předem se omlouvám za kvalitu některých fotek, moc bych si přála, aby všechny pocházely z mého milovaného Olympusu.. ale když si chytře koupíte JEN portrétový objektiv, ukáže se jako velký problém vyfotit třeba i obyčejnou večeři, protože abyste zabrali víc, než jen detail kuřecího stehna, museli byste stát na opačném konci restaurace :D.. Takže jsem byla odkázána na iPhone, což sice není úplně to pravé, ale úrovně fotek ze starých rodinných dovolených to snad dosáhne! :D Doufám, že se vám článek bude líbit, tedy především fotky (protože jsem se dozvěděla, že některé z mých kamarádek se chodí dívat jen na ty! :D) a budu se těšit na komentáře, ať už k článku samotnému, nebo o vašich zážitcích z Londýna! :*

Pokud můj blog sledujete pravidelně, tak si možná vzpomínáte, že do Londýna jsem se už jednou chystala. Konkrétně se jednalo o vánoční zájezd organizovaný cestovaní kanceláří, ale vzhledem k listopadovým událostem v Paříži došlo nakonec k jeho zrušení (to že jsem z cestovní kanceláře poslední peníze dostala až o několik měsíců později, je věc další a pokud se vám někdy stane něco podobného, určitě to nenechávejte jen tak, protože přesně na to spoléhají!).

Po negativní zkušenosti s cestovkou jsem tak dala na radu kamaráda, který mi doporučil koupit jen letenky a hotel a vyrazit na vlastní pěst. Jsem typ člověka, který měl ještě před pár měsíci nervy i z toho, vyrazit sám třeba do Brna.. ale možná právě díky zkušenosti s již zmíněnou cestovkou (nebo z potřeby dokázat něco sama sobě :D - jak říkává můj drahý kamarád Ondra "life begins at the end of your comfort zone") jsem jednoho dne sedla k notebooku, našla si let Brno -> Londýn (Luton), na bookingu k němu vybrala hotel a než jsem si stihla uvědomit, jak moc se bojím létání, už bylo vše zaplaceno a tudíž nebylo cesty zpět! :D

Při výběru hotelu jsem měla požadavek, aby byl co nejblíže centru (ideálně v centru), přesto za rozumnou cenu, ideálně se snídaní a pokud by byl ještě v tradičním anglickém stylu, bylo by to úplně perfektní! Protože i když mám většinou ráda "ultramodernu", pro staré domy mám slabost, což v případě kombinace s Londýnem, platí dvojnásob! :)) Zpětně musím uznat, že se na mě usmálo neuvěřitelné štěstí, když jsem objevila hotel Columbia (stanice metra Lancaster Gate), hned vedle Kensingtonského parku, sousedící se známou Oxford Street (tohle fakt nebyl záměr, zjistila jsem to až na místě! :D)

Vzhledem k ceně, která byla na tak skvělou lokalitu až divně nízká, jsem měla trošku obavy, kde bude zakopaný pes, jestli fotky na bookingu nepochází například z období před 20 a více lety :D.. ale opak byl pravdou. I když jsem v životě navštívila velké množství hotelů, tohle je jeden z nejkrásnějších. A stejně dokonalý jako hotel samotný byl i personál, který byl neuvěřitelně ochotný a nenapadá mě tak ani jediné, co bych hotelu vytkla. Pokud se do Londýna chystáte, stále ještě vybíráte hotel a rádi byste něco "ověřeného", hotel Columbia vám můžu s čistým svědomím doporučit a pokud se nějak zásadně nezmění ceny, při svém dalším výletě do Londýna, se do něj opět moc ráda vrátím! :))

Do Londýna jsem vyrazila spolu s tatínkem a zpětně jsem moc ráda, že jsem si vybrala právě jeho. Na poznávací zájezdy ho příliš neužije, anglicky neumí a tak by se do Londýna asi těžko podíval. Navíc jsem po celou dobu viděla, že si to opravdu užívá a o to větší radost jsem z celého prodlouženého víkendu měla já sama! :))

Odlétali jsme v pátek, 4.3 - přesně v den mých narozenin a i když se létání bojím jako čert kříže, uklidňoval mě fakt, že tak špatnou karmu, aby letadlo spadlo přesně v den mých narozenin prostě nemám, takže to všechno dobře dopadne :D.. Na oslavu mého velkého dne kuráž jsme v letištním baru nemohli zapomenout na "rande s Jim Beamem" :D a pak už hurá do letadla! Musím se přiznat, že kdyby se v něm rozdávala svačinka, moje nervy by byly určitě menší, ale bohužel.. takže jsem drtila tátovu ruku a přitom procházela průvodce Londýnem, abych nám ty tři dny nějak rozplánovala a především zapomněla na fakt, že jsem tak zatraceně vysoko! :D

Jelikož jsem typ člověka, který kdyby měl diář na 5 let dopředu, budou v něm už plány :D.. těžce vydýchávám fakt, že "by se něco mělo řešit až na místě", takže jsem chtěla předem objednat i cestu z letiště. Což mi ale kamarád rozmluvil s tím, že z letiště pořád něco jezdí a tudíž je to úplně zbytečné a taky se společnosti snaží touhle cestou jen vydělat.. Instrukce tedy zněly, že po odbavení máme jít směrem ven, kde jsou přepážky nejrůznějších cestovních společností a tam už si něco vybereme.. jenomže když jsem se poprvé podívala, jak strašně obrovské je londýnské metro, polilo mě horko. Chvíli jsem si říkala, že se v tom nemůžu vyznat, ani kdybych se rozkrájela a vnitřně jsem pomalu ale jistě začínala propadat panice :D, jenomže jsem věděla, že jediné, na co spoléhá taťka, jsem já a přidávat nervy jemu jsem rozhodně nechtěla, takže jsem to pojala raději stylem "všechno vím, všechno znám", abych si už po pár jízdách tím "hororovým metrem" uvědomila, že opravdu nic není tak horké, jak se připraví a že mám vlastně velké štěstí, že jsme zrovna v Londýně, kde se bez problémů domluvím a ne v nějaké Číně/ v Rusku/ doplňte si cokoli :D..

O hotelu Columbia, ve kterém jsme se ubytovali, jsem se zmiňovala už výše a až když teď procházím fotky, uvědomila jsem si, že jsme ho vlastně ani jednou nevyfotili celý (teda jednou ano, ale výraz, který jsem na fotce měla, byl vyloženě na facku, takže jsem ji bohužel bohudík, bez přemýšlení smazala :D), takže se na něj můžete pořádně kuknout na oficiálních stránkách - tady a já vám ukážu alespoň detail hotelu (díky Olympus mazlíku :D), náš pokoj a koupelnu, což byla první věc, která zajímala naši maminku, takže jsme jí hned po příjezdu posílali fotky našeho království na facebook :D.

Protože cesta často unaví víc, než samotné výletování, ohledně programu na "první londýnský den" jsem si nedělala iluze. Navíc jsem si po příjezdu ještě nebyla jistá, jestli se zvládnu zorientovat a najít vůbec nějakou památku vlastní hotel :D a tak jsem vsadila na London Eye a Big Bena, což jsou tak výrazné body, že k nim musíme trefit i kdyby nevím co :D.. Co se hromadné dopravy v Londýně týká, všude kam jsme potřebovali, jsme se dostali metrem. Na první pohled mě sice vyděsilo, že oproti pražské mapce metra tam nenajdeme pouze zelenou, žlutou a červenou trasu, ale je jich tam hned devět :D.. což ale nakonec nebyl vůbec žádný problém, jelikož všechno bylo perfektně značeno a když už přeci jen něco chybělo, lidi, které jsem požádala o radu, byly vždy moc ochotní.

A tak jsme zdárně docestovali k Londýnskému oku i Parlamentu, abychom den zakončili v mém milovaném Starbucks a připravili se na nabytější sobotní program..

Sobotu jsme začali snídaní v hotelu, která byla formou švédských stolů, ale šla objednat také typická anglická snídaně, které taťka další den neodolal! :D A i když jsem si říkala, že hamburgery, kterýma jsem se celý den ládovala, bych mohla vyvážit alespoň zdravou snídaní (třeba jogurtem?), v neděli jsem se už z vesela také futrovala falozkama se slaninou :D..

Po prvním dnu stráveném v "deštivém Londýně" mě napadlo, jaké neuvěřitelné štěstí máme, protože i když byla opravdu neuvěřitelná zima, nebe bylo bez mráčku a tak jsem se už viděla, jak celý víkend nedám ani ránu bez slunečních brýlí.. jenomže už když jsem ráno odestřela žaluzie, bylo mi jasné, že předčasné léto se nekoná a budeme mít Londýn v pravém slova smyslu, protože lilo jako z konve. Ale dva věčné optimisty, kterýma s tátou jednoznačně jsme, nějaký "deštík" nerozhodí :D a tak jsme se rozhodli dodržet program - Trafalgar Square, Buckinghamský palác.. a když se poštěstí, třeba uvidíme i střídání stráží :)).. Na Tragalgaru jsem (s notnou dávnou výpomoci :D) vyšplhala i k jednomu ze lvů, což mě ale stálo totálně odřené boty, takže tu fotku s ním si teď snad i zasklím, když "byla za 650,-"! :D

Kdo mě zná, ví, že pokud bych v Londýně něco nemohla minout, je to právě Oxford Street! Protože kde jinde máte všechny obchody pohromadě a navíc ty, na které u nás nenarazíte. Když jsem Londýn navštívila poprvé, byla jsem unešená především z Primarku, kdy můžete odejít s taškami naditými k prasknutí a rozhodně vás to nezruinuje.. Jenomže tentokrát jsme letěli jen s příručním zavazadlem a tak bylo třeba zvažovat, jestli to všechno opravdu "nutně potřebuju".. :D Že budeme mít problém, jsem zjistila už při svém prvním nákupu, protože i když dokonale padnoucí béžový kabát sháním už snad sto let, na "ten pravý" jsem narazila právě v Londýnské Bershce. A i když jsem si jej první oblekla spíše pro pobavení, že "tak třeba kabát bychom mohli zkusit narvat do příručního, co myslíš?", jen o dva dny později jsem se už do letadla hrnula v kabátu, pod kterým byl svetr, 3 trička a navrch ještě bunda.. ach.. těžký život shoppaholiků! :D

A protože miluju Victroria's Secret, nemohla jsem si nechat ujít ani návštěvu VS království na Bond Street, kde mi doslova spadla čelist, protože tak nádherný obchod, jsem v životě neviděla! Dokázala bych ho procházet hodiny, což ale pravděpodobně nesdílel táta, protože pronesl "První hodina, kdy jsem sledoval ty kočky, jak se prohrabují v prádle, byla super, další už začala být moc i na mě.." :D A tak jsme o pár hodin později opouštěli VS - tatínek nadšený vidinou večeře, která ho čekala, já bezmezně spokojená, protože jsem si odnášela plné tašky :D.. Co jsem pořídila, vám ukážu v některém z dalších článků, protože jinak by tenhle článek taky mohl vydat na kratší knížku :D..

Vím, že jsem původně říkala, že se třeba dočkáte také "londýnského outfitu", ale jelikož nám počasí nepřálo ani další den, rozhodla jsem se využít alespoň zrcadla v pokoji, i když se teda určitě nejedná o žádnou super fashion inspiraci! :D Mám neuvěřitelnou sbírku kalhot, konkrétně džínů (a po dalších toužím, třeba ty úžasné kalhoty od Freddy.. aach :D), ale když jsem v Primarku objevila tyhle dokonalé ripped slimky, museli být moje! Protože i když mám kalhoty, od kterých byla čekala určitou kvalitu (Zara, Guess,..), džíny z Primarku patří už roky mezi mé nejoblíbenější, protože se nevytahaly, krásně obepínají postavu, i když vůbec netáhnou a pokud tak dumáte, kam vyrazit pro kalhoty, které budou konečně sedět tak, jak mají, mohu jen doporučit! :))

Na poslední den jsme si naplánovali návštěvu muzea Madame Tussauds. Protože si, ještě od svého školního výletu, vzpomínám, jak velké řady se na tuhle atrakci stojí, objednala jsem lístky předem přes web ListkyLondyn.cz, kde jen vyplníte základní údaje (jako například pro kolik osob, jestli se jedná o děti nebo dospělé, zda-li chcete nějaké bonusové atrakce), lístky online zaplatíte, poté dorazí na e-mail, kde si je jen vytisknete a máte hotovo. Na stránky jsme narazila úplnou náhodou a pokud byste v Londýně chtěli navštívit například také akvárium nebo třeba již zmiňované London Eye, ušetříte tak fůru času (a v případě některých akcí také peněz), když jej nebudete muset ztrácet čekáním v řadě.. Stránky jsou navíc v češtině, takže co víc si přát! :D :))

Muzeum Madame Tussauds jsem tedy už jednou navštívila, přesto i napodruhé zůstává jedním z mých nejlepších zážitků z Londýna. Neumím si představit, kolik práce jeho tvorba musela dát, ale to nejlíp posoudíte, když jej navštívíte sami! Já si každopádně stojím za tím, že pokud bych si z londýnských atrakcí mohla vybrat jen jednu, bez váhání skončím opět tady! :D :))

Po návštěvě muzea Madame Tussauds jsme se vydali ke katedrále svatého Pavla, která je mým druhým nejoblíbenějším "záchytným bodem" Londýna. Pak následoval oběd v přilehlé restauraci, kde taťka vyzkoušel národní Fish & Chips a já těstoviny, protože na ty "fish" mě holt moc neužije! :D:))

A co by to bylo za návštěvu Londýna bez legendárního Tower Bridge, takže na našem programu nemohl chybět. Na nějaké velké "památkování" nás neužije, takže jsme se po něm prošli, zpovzdálí jej vyfotili a hurá za dalším dobrodružstvím, které tentokrát vybral táta - lanovka The Emirates je neuvěřitelná a vzhledem k ceně, která je oproti ostatním atrakcím mnohonásobně nižší, by dle mého určitě neměla chybět na programu každého, kdo se do Londýna chystá! V nejvyšším bodě dosahuje 90 metrů a ten výhled, je prostě božský! ♥

A protože i ty nejvíc fajn výlety jednou končí, v 5 ráno už jsme opět přešlapovali na londýnském letišti.. Tentokrát už bez "panáka", protože za a) nebylo co slavit a za b) můj stres z letu utlumilo množství obchodů v bezcelní zóně, kdy mě víc než letadlo najednou "stresovalo" to, že je nestihnu všechny projít! :D Na rozloučenou nesměla chybět poslední snídaně ve Starbucks, taktéž poslední úlovek z Victoria's Secret :D a hurá domů! ♥

Pohledy dorazily až dva týdny po nás a když se teď dívám na poslední fotku, kterou jsem v Londýně (foťákem) pořídila, říkám si, že náramek od Trollbeads s korálkem "Londýňan" je hezká vzpomínka a co nejdřív bych jej měla doplnit nějakým dalším - Paříž? Řím? Doufám, že se vám dnešní článek líbil a sama jsem zvědavá, kam "společně" vyrazíme příště! :)) ♥