lost

Jsem věčný optimista, nenapravitelný snílek.. věřím, že na každou z nás někde čeká ten její princ.. a že i ty nejbláznivější sny se mohou plnit. Ale za poslední rok moje "růžové brýle" utrpěly několik škrábanců a ať se snažím sebevíc, mám pocit, že přes ně už nikdy nemůže jít vidět tak, jako dřív.

Někdo z anonymů mi k jednomu z minulých článků napsal, že slušně řečeno "postrádá hlavu a patu".. a já si toho jsem vědoma. Jsou dny, kdy bych chtěla psát od rána do večera, ale pak přijdou ty, kdy jen sedím před notebookem, něco napíšu - smažu to, napíšu - smažu to.. a pořád dokola.. Jsem zvyklá se s druhými dělit o radost a smutek si nechávat pro sebe a z toho důvodu se někdy snažím psát o čemkoliv, jen abych mohla obejít své pocity. Myslím, že každý má svých starostí dost a proto nestojí o to, číst si o nich ještě na cizím blogu.. Ale i když se snažím špatnou náladu skrývat a usmívat se, jak se dá, někdy už jen výběr samotného outfitu mluví sám za sebe.. Po minulém černo-černém outfitu je tu dnes přesný opak.. a stejně jako jsou protikladné mé outfity, je taková i moje nálada. V jednu chvíli si říkám, že všechno bude fajn, ale pak stačí jedna vzpomínka, fotka, prostě cokoliv a jsem zase tam, kde jsem byla.. Mám pocit, že poslední dobou jen čekám na zázrak, který ne a ne přijít a já si mezičas krátím tím, že jsem jen protivná, smutná a úplně bez energie.. Byla jsem vychovaná k tomu, že každý sen se může splnit, ale nikdy ne zadarmo.. musíte obětovat hodně času, úsilí, szl.. a i když se nedaří, vždycky je možnost na to jít jinak, mít další pokus.. Ale když mi zemřel dědeček, moje pozitivní myšlení se sesypalo jako domeček z karet. Poprvé v životě se stalo něco, s čím jsem nemohla nic udělat, nijak to ovlivnit, vrátit.. prostě nic.. a ta bezmocnost je horší, než jsem si kdy uměla představit.. Myslím, že nikdo v životě nemůže mít úplně všechno a už několikrát se mi to potvrdilo.. Dřív jsem měla perfektní rodinu, úžasné přátele, peníze, úspěch ve všem, na co jsem sáhla, ale neměla jsem lásku.. Pak jsem přišla o nejlepší kamarádky, ale místo nich našla toho nejúžasnějšího přítele na světě.. A teď? Přátelé jsou zpátky, ale moje rodina už nikdy nebude kompletní, i když bych dala všechno za to, aby zase byla.. ale takový už je život a já doufám, že i v tom mém se zase jednou objeví slunce a místo utápění se v minulosti, se budu zase těšit na každý další den.
Mějte krásné jaro a věnujte co nejvíce času svým blízkým, je to to nejlepší, co můžete udělat ♥

svetřík Takko, nátělník Tally Weijl, kalhoty Zara, náhrdelník Lindex, psaníčko Primark, hodinky Esprit, lodičky Timeless