Minulý pátek, 3. května, tomu byly přesně 2 roky, kdy umřel můj milovaný kocour Mikeš . Prožili jsme spolu celý život.. Bylo nám řečeno, že se dožije zhruba dvanácti let, ale umřel v nedožitých osmnácti. Byl to největší kocour, jakého jsem kdy viděla, ale poslední půlrok jeho života mi přišel jako z filmu "Podivuhodný případ Benjamina Buttona".. byl čím dál menší, slabší.. Jako by z něj mělo být koťátko, ne starý kocour.. Do poslední chvíle jsem všem tvrdila, že mi ještě jednou půjde na svatbu :D Ale to už se bohužel nestane.. Říká se, že čas zahojí všechny rány, ale tomu nevěřím.. Možná si říkáte, že to bylo "jen" zvíře, ale já myslím, že pokud s někým strávíte takovou část života, není možné na něj zapomenout..nikdy.. Ale teď trošku z jiné stránky.. Po velkém smutku se v mém životě objevilo nové štěstí.. malé, ukňučené, uslintané.. a neuvěřitelně roztomilé :).. Letos už je to dva roky, co s námi doma bydlí yorkšírek Miky . Do jeho špičatých uší a "poblázněn...