My loves..

Minulý pátek, 3. května, tomu byly přesně 2 roky, kdy umřel můj milovaný kocour Mikeš. Prožili jsme spolu celý život.. Bylo nám řečeno, že se dožije zhruba dvanácti let, ale umřel v nedožitých osmnácti. Byl to největší kocour, jakého jsem kdy viděla, ale poslední půlrok jeho života mi přišel jako z filmu "Podivuhodný případ Benjamina Buttona".. byl čím dál menší, slabší.. Jako by z něj mělo být koťátko, ne starý kocour.. Do poslední chvíle jsem všem tvrdila, že mi ještě jednou půjde na svatbu :D Ale to už se bohužel nestane..
Říká se, že čas zahojí všechny rány, ale tomu nevěřím.. Možná si říkáte, že to bylo "jen" zvíře, ale já myslím, že pokud s někým strávíte takovou část života, není možné na něj zapomenout..nikdy..
Ale teď trošku z jiné stránky.. Po velkém smutku se v mém životě objevilo nové štěstí.. malé, ukňučené, uslintané.. a neuvěřitelně roztomilé :).. Letos už je to dva roky, co s námi doma bydlí yorkšírek Miky. Do jeho špičatých uší a "poblázněnosti" jsme se zamilovali na první pohled :)
Jak už jste asi správně pochopili, dnešní článek patří zvířátkům.. Takže bych vám ráda představila ještě mého "morčáka" Kubu.. Původně měl být obědem pro hada, ale když to tatínek zjistil, vzal nám ho domů :)
A protože nechci zůstat jen u mého zvěřince, představuji vám ještě přítelovy mazlíčky, kočičku Casie a hafana Badyho :)
A co vy a domácí mazlíčci? :)