Fashion Lady An

Poslední měsíce jsem se tak nějak snažila si utřídit styl = barvy v minimálním množství, pokud už, tak na letních věcech.. takže mi ze skříně zmizely všechny barevné kabáty (poslední!! jsem právě před chvílí zabalila a ještě během dnešku poputuje k nové majitelce - třikrát sláva Vinted! :D) , zbavila jsem se kabelek (kterých jsem měla plnou nejen svoji, ale také babiččinu skříň.. pardon :D) , protože si moc dobře uvědomuju, že už dávno u mě, v případě kabelek, vede kvalita nad kvantitou a nosím tak zhruba jen 5 kabelek stále dokola :).. a taky jsem začala vyřazovat mikiny , které jsem, ještě za svých "mladých let" :D, moc ráda kombinovala především s tylovými sukýnkami (nejradši těmi neonovými! :D) .. a při té příležitosti jsem si vzpomněla, že mi před patnácti lety vyšla i fotka v módní rubrice tehdejšího časopisu "Šťastná třináctka" .. no.. asi nějaká předzvěst tady toho aktuálního blogování! :D Ale to jsem zase odbočila úplně jinam, než jsem chtěla :D.. ...

Nemám ráda červenou .. snesu ji na večerních šatech, na nehtech, miluju ji jako rtěnku.. Ale pokud jde o červenou na denní nošení - nemůžu si pomoct, ale červená mi v kombinaci s mýma tmavýma očima, výrazným obočím a tmavými vlasy (teď dokonce tmavšími, než kdy jindy :D) , připomene pokojské z latinskoamerických telenovel.. a samozřejmě nic proti nim, ale necítím se tak zkrátka zrovna nejlíp :D.. Jedinou výjimkou, kdy jsem ochotna červenou vzít na milost a vlastně si v ní připadat i dobře jsou kárované košile .. miluju je ve všech podobách - s výrazným vzorem, tlumenějším, ale především na sobě musí mít vždycky červenou , protože ta k nim, alespoň v mých očích, prostě neodmyslitelně patří! :))

Také se vám v životě stalo, že jste si něco moc přáli a když se to nakonec splnilo, vlastně jste z toho ani neměli radost? Mně se to v životě stalo několikrát.. pusou od školního idola ještě na základce počínaje :D, studiem na škole, která mě vůbec ale vůbec nebavila.. a hromadou nesmyslných nákupů konče. A i když to teď vypadá, že se vám chci přiznat k nějakému novému zklamání, je tomu právě naopak!

Když si vzpomenu na své blogerské začátky , nebo možná spíše na období před samotným začátkem, v souvislosti se slovem "blog" se mi vybaví jména tří populárních českých blogerek, záměrně je nechci jmenovat, aby tento článek nevypadal útočně, protože to určitě není záměr :)). Tak tedy.. tyhle 3 holky blogerky pro mě vždycky byly něco jako  blogerské idoly , nedočkavě jsem vyhlížela jejich nové články a tajně doufala, že se jednou můj blog bude těšit alespoň z části takovému zájmu, jako ty jejich.

Právě nastává moje outfitově nejoblíbenější období v roce! Proč? Protože je konečně čas kožených bundiček a tudíž možnosti ukázat celou svoji kožeňáckou sbírku v plné kráse! :D I když jsem si totiž dokázala namluvit, že mám dost triček, džínsů a nevím čeho ještě a tudíž kolem nich v obchodech procházím bez povšimnutí, když přijde na kožené bundy, jakoby se mi zatemnil mozek!? Úplně ignoruju, že bych už teď mohla do těch svých obléct půlku města a zvesela vybírám další a další :D. Je fakt, že poslední úlovek - tedy tahle kratší bundička, je úlovkem ze secondhandu a v tom případě mě omlouvá, že nechat někde koženou bundičku za zlomek ceny, nebyla bych to já.. přesto si ale začínám uvědomovat, že jsou i příležitosti, kdy se kožená bunda opravdu nehodí a to je mi pak opravdu na nic, že mám koženou bundu skoro ve všech barvách, když nemám třeba ani jedno sako.. :D

Poslední dobou jsem se zařekla, že nákupů už bylo až až! Takže dělám velkou čistku skříně , všechno míří přímo na Vinted a ráda bych si nakonec nechala jen pár oblíbených kousků, které opravdu nosím a které mi jen neleží ve skříni aby "čekaly na tu pravou příležitost" , která v 90 % vlastně stejně nikdy nepřijde :D.. Ale znáte to, kolikrát jsem za ty roky blogování napsala, že už nebudu shoppaholik, a pořád jím jsem, takže mě, asi i tentokrát, berte trošku s nadhledem.. :D

Dneska jsem měla v plánu jen návštěvu pana veterináře, aby se pořádně podíval na tu naši malou princeznu, pak rychlý nákup a hurá domů.. Představovala jsem si, kolik času budu mít, takže jsem si ještě den předtím nachystala šaty, které chci přešít, džíny na roztrhání, plánovala jsem napsat pár článků a nachystala jsem si také knížku, protože když jste celý den doma, bude přece času a času.. jenomže.. Když jsem se vrátila z města, nenapadlo mě nic lepšího, než se pustit do velkého úklidu kuchyně, pak se o pozornost začala hlásit Chanelka , tak jsem se věnovala většinu odpoledne jí.. Rychle jsem vybrala fotky do dnešního článku, udělala večeři a aniž bych si toho všimla, byl už večer.. :D I to psaní článku mi zabralo nějak víc času, když jsem měla v náruči toho našeho drobka :D.. holt měla mamka asi pravdu, že starat se o štěně je skoro jako starat se o miminko (miminko vám navíc alespoň nerozkouše kabelku..) ! :D