Když jsem před téměř šesti lety psala svůj poslední článek na blog, vlastně jsem tehdy ani netušila, že bude na tak dlouhou dobu článkem posledním.. konec blogu jsem neplánovala, jen mě blogování najednou přestalo naplňovat. Měla jsem pocit, že on-line svět je přesycený, nebavilo mě, že na instagramu je pomalu více reklamy, než "fotek ze života" a zároveň začala videa jednoznačně převažovat nad textovými příspěvky.. což mi také nesedělo, protože nepatřím k těm, kteří by měli stále na uších sluchátka, takže si je s sebou většinou zapomínám vzít a pak zjišťuju, že například vtipná videa zase tak vtipná nejsou, když k nim nemáte zvuk.. :D Moje blogerské začátky sahají hodně do minulosti, protože první blog jsem měla snad ve dvanácti (k hodnotě obsahu se netřeba vyjadřovat :D), Fashion Lady An jsem pak založila v posledním ročníku na gymplu a prožila s ním v podstatě celou vysokou. Blogování jsem vždycky brala především jako formu odreagování, zábavy, možnost sdílet svoji zálibu
Říká se, že každý člověk, kterého v životě potkáme, nám do cesty vstoupí z nějakého důvodu.. někdy jsou to velké důvody, jako třeba láska, přátelství na celý život.. ale někdy lidi potkáváme pouze proto, abychom se od nich učili - toleranci, soucitu.. a nebo naopak abychom pochopili, jak ošklivá umí být třeba závist.. Když se ohlédnu zpět, musím uznat, že každý jeden člověk v mém životě mi byl vzorem, ať už pozitivním nebo negativním.. a protože hlubokomyslnost, kterou tenhle úvod článku začíná zavánět není zrovna to, čím se běžně doplňují outfity, měla bych to rychle uvést na pravou míru :D..